¨ Světový den svobody tisku – máme být na co hrdí? | Freedom for Europe
Published On: Po, kvě 1st, 2017

Světový den svobody tisku – máme být na co hrdí?

Ilustrační foto zdroj
Licence: CC0 Public Domain

V záplavě dění nám může uniknout informace, že 3.května slaví novináři Světový den svobody tisku, vyhlášený OSN v roce 1993.

Málo kdo však ví, že za posledních 25 let přišlo násilným způsobem o život 2418 novinářů při výkonu svého povolání.
Letos od ledna 2017 dosud, zahynulo 6 novinářů při výkonu povolání.
Novináři jsou zabíjeni jen proto, že se snaží informovat svět o válkách, revolucích, zločinech či korupci. Přitom se zhoršuje ovzduší beztrestnosti, které prakticky pomáhá vrahům novináře volně zabíjet. Bohužel se podaří vyšetřit pouze jeden případ z deseti. Nejnebezpečnější zemí je v posledních letech s velkým předstihem Sýrie, kterou organizace Reportéři bez hranic přezdívají „hřbitovem zpravodajů“.

Podívejme se na to, jak nás vidí Reportéři bez hranic (RSF). Na žebříčku zemí jsme se umístli na 21. místě ze 180 zemí světa co se týká svobody slova a přístupu k informacím.
https://rsf.org/en/ranking#

Soudy ,,branicí“ media
„Pomluva je zločin, ale její postih je vzácný. Navíc Ústavní soud rozhodl, že každý názor je ze zákona ‚chráněn‘, takže žaloba je ještě méně pravděpodobná. Když je politická satira terčem soudního řízení, soudy často rozhodnou ve prospěch žalovaného, protože Češi chtějí udržet svou tradici satiry a karikatury jako legitimní formy kritiky,“ uvádí RSF.
https://rsf.org/en/czech-republic
Čeští profesionální novináři se tedy zatím nemusí ničeho obávat, a to ze tří důvodů. Tím prvním je zatím poměrně slušná míra demokracie v naší zemi, tím druhým jejich příkladná poslušnost a loajalita k mocným a třetím důvodem je libování si v masochistických hrátkách na národ Švejků.

Jak je na tom v ČR svoboda slova můžeme vidět na příkladu Sabiny Slonkové, která zkoumala zpronevěru spojenou s hotelem ve vlastnictví Českého ministerstva zahraničí v Moskvě. V plánu bylo, že ji zabijí v červenci 2002. Mezi zatčenými byl i bývalý generální sekretář českého ministerstva zahraničí Karel Srba, který byl následně odsouzen k osmi letům vězení.

 

Miliardáři hýbou médii

Česká republika je nyní zemí, kde je svoboda sdělovacích prostředků ohrožena, protože vlastnictví médií je soustředěna v rukou několika málo miliardářů.
Jen před několika lety, 80% médií byly řízeny ze zahraničí především německými investory, ale po krizi v roce 2008, byly rychle nahrazeny místními miliardáři – podnikateli.
Noví majitelé novin, rozhlasových stanic a televizních kanálů mají prostředky na zajištění politické nebo ekonomické moci, nebo obojího. Je to další příklad ohrožení svobody sdělovacích prostředků, které představují oligarchové po celém světě.

Určití vlastníci a zároveň politici v České republice si uvědomili, že kontrola médií je masivně odstrašující a média mohou pomoci k umlčení soupeře.
Andrej Babiš, majitel potravinářské a zemědělsko-průmyslové skupiny Agrofert, který je druhým nejbohatším mužem v České republice, vstoupil do politiky a převzal mediální skupinu MAFRA v roce 2013, a tím získal kontrolu nad oběma nejvlivnějšími deníky ( Lidové noviny a MF DNES ) a nejvíce populárním zpravodajským portálem ( iDnes.cz ). Dále získal jednu z největších soukromých rozhlasových stanic ( Radio Impuls ) a hudební televizní kanál ( Óčko ).
„Tentýž muž drží otěže vlády ČR, je druhým nejbohatším v zemi, je v jedné z nejvlivnějších politických stran, a řídí nejmocnější sdělovací prostředky.“ napsal specialista na média Václav Štětka
V lednu 2014, Babiš vyhodil Vladimira Ševelu z práce jako novináře denníku iDNES, protože kritizoval politiku Agrofertu.

Daniel Křetínský, který provozuje jeden z největších energetických konglomerátů v zemi, nyní stojí v čele několika novin kdysi ve vlastnictví společného podniku, kterou tvoří skupina švýcarského Ringier a německé skupiny Axel Springer. Také vlastní největší fotbalový klub Sparta Praha.

Zdeněk Bakala, bývalý vlastník důlního komplexu, nyní vlastní obchodní deník, týdenní a zpravodajský web. V roce 2006 získal podíl v časopise Respekt. V srpnu 2008 koupil většinový podíl firmy Economia, která vydává deník Hospodářské noviny a několik desítek odborných časopisů. Proces formálního sloučení se společnostmi Centrum Holdings a Respekt Publishing byl úspěšně dokončen k 1.7.2014. Dne 22. listopadu 2012 daroval Karlu Schwarzenbergovi 500 tisíc korun na volební kampaň. V roce 2013 pak doplatil 2 milióny Kč.

Investiční společnost Penta spolumajitel Marek Dospiva vede skupinu deníků s regionálním tiskem a má mediální monopol, který mu zaručuje určitý stupeň beztrestnosti. Jeho věta „To, že média vlastníme, nám dává jistotu, že pro kohokoli bude horší nás iracionálně napadat.“ hovoří za vše. A je pravděpodobné, že jeho peníze pomůžou i Robejškově straně. „Finančně jsem podpořil Institut 2080 a pravděpodobně budu podporovatelem nové strany“ (Petra Robejška) řekl Marek Dospiva, který měl v minulosti Robejškově Institutu darovat 800 tisíc korun.

Další podnikatel Jaromír Soukup, vlastní televizní kanál TV Barandov a dva týdeníky. V roce 2000 založil vydavatelství Empresa Media. Soukup svou půjčkou financoval volební kampaň Strany zelených pro parlamentní volby v roce 2006 a spoluvytvářel její ekonomický program. Po volbách vyjednával s koaličními partnery část ekonomického programu vlády a následně byl nominován do funkce náměstka ministryně školství Dany Kuchtové. Po konfliktu s vedením SZ v čele s Martinem Bursíkem financoval volební kampaň Olgy Zubové a její Demokratické strany zelených. V roce 2010 v době předvolební kampaně nepřímo podporoval stranu Věci veřejné výhodnými cenami propagace a inzertních ploch a jeho firmy této straně poskytovaly i analytické a PR služby. V červenci 2012 ohlásil Jan Fischer při oficiální zahájení své předvolební kampaně, že mezi jeho podporovatele patří i Soukup.

 

Bič na neposlušná média aneb ,,Náhubkový zákon“

Aby toho nebylo málo, tak  31.listopadu 2016 byla v prvním čtení Poslaneckou sněmovnou schválena změna trestněprávní novely, která byla ve své konečné podobě v únoru přijata. Konečnou podobu zákona podpořily všechny parlamentní kluby s výjimkou TOP 09 a ODS. Ve své současné podobě tento návrh zákona vážně ohrožuje právo informovat a být informován, stejně tak ohrožuje Ústavně zaručené právo šířit zprávy a informace. „To snižuje zdroje informací a představuje vážnou překážku pro investigativní žurnalistiku. Navrhovaná změna také stanoví tresty od jednoho do pěti let vězení a pokuty do výše 5 milionů korun“. Sdružení pro internetový rozvoj varuje: „To povede k silné autocenzuře redaktorů a dalším opatřením vydavatelů. Hrozí tak, že zanikne svobodná žurnalistika prezentující osobní názory a stanoviska autorů. Cenzura je nepřípustná. Navíc není nezbytná, neboť stávající zákonná úprava garantuje dotčené osobě dostatečně široké spektrum nástrojů soukromého práva k ochraně svého práva, například omluvu a přiměřené finanční zadostiučinění“ poukazuje sdružení na současné ukotvení mediální pomluvy v občanskoprávním sporu. „Hrozba drakonických trestů tak povede k obavám médií z otvírání kontroverzních témat a ve výsledku k významnému omezení svobody projevu, základního předpokladu práce médií.“

Na kolik jsou naše média svobodná a do jaké míry mohou čeští novináři volně publikovat posuďte sami. Ale přinejmenším bychom měli být znepokojeni tím, jak tito miliardáři a politici mají v držení ekonomickou, politickou a mediální moc. Je jasné, že jejich cílem je umlčet všechny kritiky.

Svoboda informací je svoboda, která umožňuje ověřit existenci všech ostatních svobod.
Win Tin, barmský novinář

Comments

comments

About the Author