ROZHOVOR: Michal Gulyáš – kandidát na prezidenta

Michal Gulyáš (*1966), herec, spisovatel a také kandidát na prezidenta ČR. Michal Gulyáš na sebe upozornil na sklonku minulého roku svým video prohlášením ke svým hereckým kolegům, aby se nepletli do politiky. Nyní se sám rozhodl vstoupit do polity a kandidovat na prezidenta ČR. Prezidentský úřad bere jako symbol, symbol vlastenectví a národa. My jsme se s panem Gulyášem sešli a položili mu pár otázek.
Michal Gulyáš

Mluvili jsme o vlastenectví. Vlastenectví je dnes bráno spíše jako nadávka a vlastenci jsou často přirovnáváni k fašistům a nacistům. Je v nás ještě vlastenectví?

Já si myslím, že vlastenectví je v každém, kdo v sobě má v určitém procentuálním zastoupení ty myšlenky, kdo ví kdo je, kde žije. Podle mne se nejvíc pozná, když jste v cizině. Tam se Češi pořád cítí Čechy. Myslím také, že se to nejvíce týká naší generace, protože v nás to bylo stále živené, i když živeno s jinou ideologickou myšlenkou, tak stále v nás to vlastenectví bylo. My jsme, podle mne ještě zdraví vlastenci. Nejsme takoví vlastenci, jako naši dědečkové, kteří to měli úplně jinak. Samozřejmě rozumím, že vlastenectví dnes dostane nějaké moderní šaty nějaké nové nadechnutí, že to nebude nějaká zatrápená věc, kterou musíte nést. Víte, člověk když se někde narodí, tak drtivá většina lidí má tu svou rodnou hroudu ráda. Stále se k ní vrací, někde to v něm prostě je. A nejsme červi, abychom lezli z jablka na jablko, jsme jiné bytosti, a já si myslím, že to vlastenectví je v nás tak nějak přirozené. A je to arogantní kosmopolitní názor a jeho propagátoři, kteří chtějí toto udupat. Prostě smázněte hranice a udělejte občana planety. Co je to občan planety? No to je stádo, které můžete zahnat tam, kam potřebujete. A vy vytvoříte výběh, kam ho zaženete, a vy vytvoříte stáj, do které ho ustájíte, a vy budete práskat bičem, když bude zapotřebí. A to já neuznávám, a nikdy uznávat nebudu. Neuznával jsem to ani v tom minulém režimu a i jsem na to konto tehdy napsal a v Příbramském uvedl hru Prokletý básník a tam je to přímo řečený „ …neuznávám moc, sílu a aroganci…“. Takhle jednám, takhle žiju, takhle vychovávám svoje děti.

Jak se díváte na porevoluční prezidenty ČR, Václava Havla, Václava Klase a Miloše Zemana?

Havel měl pro nás, jako pro Českou republiku jednu nespornou výhodu. Fakt se o nás ve světě docela slušně mluvilo. Pak si myslím, že ty myšlenky, které vycházely, nebyly špatný, a že to co Havel asi myslel upřímně, ho „sežralo“, protože byl zachycen do sítě potřeb doby a různých zájmů, takže to vlastně vyvanulo a to se dnes ukazuje jako fakt. A pak nastoupili ti pragmatici, protože tam už byl plán z předchozích období, on to byl vlastně přirozený vývoj, tak jak už to bývá, a za sebe mohu říct, že už bych to nechtěl zažít. Jsem rád, že nyní zažívám tohle, přestože je to velmi komplikovaná doba, protože teď je šance, po těch X letech, co jsme tady začali hůř a hůř dýchat, tak najednou cítím, jako by v určitých oblastech to začalo praskat, a že lidi si říkají dost, už chceme změnu. Myslím si, že to bude ta změna, na kterou čekáme. Možná nebude ta pravá, ale bude to zase o schopných. Byl bych rád, kdybych já byl jednou z těch částeček, které signalizují tu změnu.

Vrátil bych se nyní k vašemu vyjádření na adresu svých hereckých kolegů kolem „komedie“ která se odehrála 28. října minulého roku na Staroměstském na protest proti panu prezidentovi, kde jste je vyzýval, aby se nepletli do politiky, a nyní sám do politiky vstupujete. Jak k tomu dospělo?

Paradox je v tom, jak jsem zmiňoval ve svém druhém videu, já nejsem úplně čistokrevnej, já se tím samozřejmě živím, profesně jsem zařazen do herecké obce a ani jsem se neoddělil. Neznamená to, že já se postavím a řeknu, nepatřím k vám, já hlásám něco jiného. Já k vám patřím, ale promiňte, děláte blbost, tohle není správné. A ukázalo se, že to nebylo správné. Byla to šaškárna, komedie, kde si kdekdo přišel přihřát polívčičku. Možná tam byl jeden člověk, který tam řekl něco rozumného, ale těch x tisíc lidí co tam byli, z toho museli být přinejmenším rozpačitý. A to měl být jako oficiální protest. Ale otázka zněla, proč já jdu do té věci? Tak volba prezidenta je jistá možnost, kde si lidi můžou rozhodnout sami. Oni politici by to hrozně rádi vrátili do těch kuloárů, aby to dělali ti zákonodárci, to je stranický systém, tam se všechno dá udělat, to je politika, byznys a všechno dohromady. Ale tady můžou lidi rozhodnout, mít tam toho největšího garanta, ten symbol. Proto říkám politika symbolů. A to se elitářům líbit nebude. A já jsem pochopil, že toto je šance, že snad lidi ještě nechrápou u toho knedla zela vepřa, ale že je možné jim ještě říct, položte tu vidličku a nůž, nehte to trávit, pojďte se na chvíli vyvětrat, já bych vám k tomu něco rád řekl.

Když hovoříme o symbolech. Skupina Ztohoven rozstříhala prezidentskou standartu a nebyli za to potrestáni. Neměly by se zpřísnit tresty za hanobení státních symbolů?

Jsem naprosto pro. Když něco zničím, rozstříhám to, tak by se to mělo zaplatit a ještě bych k tomu připočítal nějaká ta procenta navíc, aby se to celé uhradilo. To je první věc. Druhá věc, já bych za to netrestal dnes běžným způsobem, ale například první republika na to pamatovala, no tak tomu člověku bych dal například tři dny „lehkého žaláře“, pokud by to bylo zvlášť závažný. Na druhou stranu si myslím, že je správné útočit, kritizovat a i si dělat legraci například satirou. V případě, že uděláte takovouhle škodu, tak je to především o financích. A rozumím tomu, že tato skupina, jak mě bylo řečeno, jsou „povoláním“ provokatéři, tak ano jste povoláním provokatéři, tak musíte znát i ta rizika. Kaskadér taky ví, že se může zabít. A pokud tím rizikem bude, že mohou skončit v žaláři, ono když ho tam zavřete na tři, čtyři dny, ono mu to pěkně zkomplikuje život. Ale v obzvlášť závažných případech. Toto už bylo hodně na hranici.

A teď bych se zeptal na pana Babiše. Blíží se volby, zase se snaží všelijakými způsoby nalákat voliče. Jak se na to díváte?

Když chcete udělat pět kroků dopředu, uděláte dva kroky dozadu. To je tak jediný co k němu mohu říct. Z toho je jasný kam to spěje. To je taktika celkem jednoduchá, kterou si můžete vyčíst od starých, velmi starých vojevůdců až po ty nejnovější.

Na facebooku jsem zahlédl různé komentáře pod příspěvky s vaším videem typu – komediant, zase herec – ono to bude mít určitou paralelu s tím, jak se určitá skupina umělců projevila právě 28 října minulého roku.

Ano. A byli i různé jiné komentáře, např. jako že mě nikdo nezná. Víte, to jsou věci, které k tomu patří. Tahle otázka je opodstatněná. Já jsem byl vždy velmi samorostlý. Nikdy jsem nepatřil k žádné skupině, která by nějakým způsobem vyšilovala. Jak už jsem řekl, nejsem čistokrevný herec, jsem také divadelní autor a spisovatel. Také se tím poměrně dlouho živím, proto mě nelze házet do jednoho pytle s čistokrevnýma hercema a také proto nehraju v žádných nekonečných seriálech a nehraju velký věci, protože bych na to úplně čas neměl. A já tu literaturu, to slovo, jako takový, nejen reprodukovaný, které kladu, mám už od dětství. Takže já jsem byl vždy tahle kombinace a že se živím tímto, no živím, to se nedá nic dělat. Ale má to jednu obrovskou výhodu. Mám školený hlas, školený projev, nebojím se vystoupit před publikum a umím formulovat myšlenky. A umím si sehnat tým lidí, kteří pracují zcela upřímně a z přesvědčení stejně jako já. Já jsem se odlišil tím, že jsem u kolegů upozornil na to, že z toho bude průšvih, tak by mohli pochopit, že to v té hlavě mám možná líp srovnaný, a to aniž bych kolegy podceňoval. A oni prostě nejsou spisovatelé. Je jich pár, kteří to tak možná také dělají, já sám jich moc neznám. A já, ač lidi říkají, že mě moc neznají, jsem poměrně úspěšný, neboť se tím již pětatřicet let živím a neumírám hlady. A mám jednu obrovskou výhodu. Já nežiji v žádném elitním klubu a odmítal jsem se kdykoliv do něčeho takového přidat. Jsem rád mezi obyčejnými lidmi, protože ti jsou pro mne inspirací. Samozřejmě že i ti z toho elitního klubu jsou pro mne inspirací, ale naznamená to, že tam bych chtěl patřit. A teď řeknu něco, čemu se možná všichni vysmějí, udělejme za tím vším, co nás rozděluje tlustou čáru, a pojďme se pustit do společného díla, pojďme společně budovat tuhle zemi, pro nás, pro naše děti.

A poslední otázka. Jak se na to celé dívá vaše rodina?

Moje žena mi řekla, že jsem se měl poradit a moje nejmladší dcera že s tím nesouhlasí. Ale změnilo se to. Protože moje žena, je nejlepší ženou na světě. To říkám ne proto, že to říkám do rozhovoru. Moje žena, se kterou jsem patnáct let, je žena která ví, jak vládnout svému muži, aniž by měl pocit, že je hlupák. A to je něco, čeho si nesmírně vážím. Teď mě samozřejmě velmi podporuje a dcera myslím, že se smířila s tou realitou, a já ji v tom vychovávám, že chceš-li něco vykonat, musíš něco obětovat

Michal Gulyáš – Oficiální stránka facebook

Připravil Michal Hrubý

Comments

comments

fotograf, autor a administrátor webu Freedom for Europe Profil na Facebooku www.michalhurby.eu Fotogalerie na Flickr | Fotoreportáže na Flickr email:webmaster@freedomeurope.eu