Migrant nebo uprchlík? EU a OSN rozdíly nedělají

Autor: Zdeněk Chytra – 06.07.2018

Globální pakt pro bezpečnou, řízenou a pravidelnou migraci, který mají ve dnech 10. a 11. prosince 2018 přijmout členské státy OSN v Maroku, zavazují státy ke stejnému přístupu k migrantům a uprchlíkům bez ohledu na jejich právní status. V praxi to může znamenat, že ilegální migranti nebudou moci být na základě “lidských práv” vyhoštěni zpět do zemí jejich původu, pokud by to jejich práva porušovalo, nebudou smět být zadržováni v detenčních zařízeních a nebudou smět být kriminalizováni za nelegální překročení státních hranic.

Globálními pakty mezinárodní společenství OSN a EU vyžadují od evropských států v migrační otázce dodržování lidských práv u migrantů, u států původu migrantů, kde jsou lidská práva leckdy porušována ovšem žádná „lidskoprávní“ konstruktivní řešení nenabízejí. Hlavním řešením jsou zvýšené finanční odvody právě těmto státům a převod zodpovědnosti za občany afrických a arabských států hlavně na evropské státy. 

Nejen migranti a uprchlíci, ale celá migrační politika signatářských států OSN – tedy i České republiky – bude po ratifikaci Globálních paktů postavena na lidských právech. Pokud se migranti nacházejí v tíživé životní situaci, dostanou možnost být přesídleni do Evropy. Lidé trpící chudobou, hladem (potravinovou nejistotou) nebo ti, kteří své země opouštějí v souvislosti se změnou klimatu, spadají do této skupiny. Tyto skupiny migrantů zmiňuje “základní kámen” Globálních paktů Newyorská deklarace ze září 2016.

V úvodu Newyorské deklarace jsou zmíněny skupiny migrantů, na které se přesidlování vztahuje. Kromě uprchlíků s jedná i o ekonomické a další migranty.

Souhlasné stanovisko sjednoceného přístupu k migrantům a uprchlíkům v otázce migrace na základě lidských práv vyjádřili dne 18. dubna 2018 v Evropském parlamentu europoslanci, kteří většinově hlasovali pro Usnesení Evropského parlamentu o pokroku v iniciativě globálních paktů OSN o bezpečné, řízené a legální migraci a o uprchlících.

Europoslanci odsouhlasili společný přístup k uprchlíkům a migrantům tzv. společnými opatřeními

Jak je již zmíněno v úvodu článku, po přijetí Globálního paktu pro bezpečnou, řízenou a pravidelnou migraci se zásadně ztíží návrátová politika. Dokumenty vztahující se ke Globálním paktům, mezi které patří i Marrákešská deklarace, staví návratovou politiku na “zásadě nenavracení” a upřednostňují dobrovolné návraty.

Marrákešská deklarace staví návratovou politiku na “zásadě nenavracení” (non‐refoulement) a upřednostňuje dobrovolné návraty

Evropský parlament dokonce při hlasování o Usnesení Evropského parlamentu o pokroku v iniciativě globálních paktů OSN o bezpečné, řízené a legální migraci a o uprchlících odhlasoval, že se státy zavazují k dodržování lidských práv včetně právě zmíněné zásady nenavracení.

Globální pakt pro bezpečnou, řízenou a pravidelnou migraci upravuje postupy migrace imigrantů, nikoliv uprchlíků. K ekonomickým migrantům a osobám, které své země opouštějí „z jiných důvodů“ bude přistupováno jako ke skutečným uprchlíkům a to včetně všech výhod, jaké uprchlíci při přiznání azylu užívají. S těmito postupy již počítala Evropská komise v Návrhu Dublinu IV, o čemž jsme psali v minulém článku.

Dublin IV již zmiňuje i „osoby, které se stěhují z jiných důvodů“
Dublin IV poukaze na skutečnost, že kompetence v procesu přesidlování budou spadat pod UNHCR

Orgán OSN nazývaný Rada pro lidská práva (UNHCR), který se podílel na tvorbě Dublin IV a Globálních paktů, čelí další kritice.

Podle monitorovací skupiny UN Watch koncem května přijala Rada OSN pro lidská práva v Ženevě 80 zločineckých rezolucí proti Izraeli z celkového počtu 169 proti zemím, o kterých se domnívají, že porušují lidská práva, tedy 47% rezolucí proti Izraeli. V Radě podléhá Izrael zvláštní položce o lidských právech označované jako Agenda 7. Její název zní „Lidskoprávní situace v Palestině a v dalších okupovaných arabských územích“. Český europoslanec Tomáš Zdechovský dokonce prohlásil, že: “EU by měla následovat USA a též opustit „tu frašku neboli orgán OSN nazývaný Rada pro lidská práva. Skutečnost, že Izrael je středem téměř poloviny odsuzujících rezolucí ze strany Rady pro lidská práva, je absurdní.”

EU jako celek většinovým názorem naopak UNHCR podporuje.

Europoslanec také osobně navštívil na Sahaře konferenci, kde hovořil nejen s politiky, ale i vědci a novináři z celé Afriky. Otevřeně zde zastal stanovisko, že “Evropa, ani nikdo jiný není schopna vyřešit problémy Afriky. Afrika musí začít řešit své problémy sama a obrazně řečeno „opravdu vzít pruty do ruky“, nejen dál čekat na ryby, nic nedělat proti korupci a ani nekontrolovanému populačnímu nárůstu. Tato konstatování se samozřejmě velké řadě afrických politiků nelíbila, je to ale nezpochybnitelný fakt.” Dále uvádí, že řada afrických zemí řeší svou ekonomickou situaci posíláním lidí do EU.

Jak Globální pakt pro bezpečnou, řízenou a pravidelnou migraci, tak další dokumenty téměř v každém článku zmiňují lidská práva, proto zde nejsou uvedeny všechny tyto části.

V příštím článku si rozebereme dvě zásadní témata, procesy přesidlování a sdílení zodpovědnosti (kvóty na přerozdělování migrantů) vyplývající z Globálních paktů.

Comments

comments

občanský aktivista žijící v Berlíně autor a překladatel ze zahraničních, zejména Německých médií zakladatel facebookové skupiny  STOP ilegální migraci Profil na facebooku email: zdenek.chytra@freedomeurope.eu

×
Ahoj!!
Jak vám můžeme pomoc?