Kalendárium – Od Kračunu do Silvestra

Od Kračunu do Silvestra – 21. 12 – 31. 12.

holiho / Pixabay

21. prosinec je 355. den roku podle gregoriánského kalendáře (356. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 10 dní. Zimní slunovrat, z astrologického hlediska tento den náleží ke znamení střelce/kozoroha (záleží na tom, jaký je rok). Svátek slaví Natálie

Období slunovratu
Autor: Ondřej Bršťák – Ode mě, CC BY-SA 3.0, Odkaz

Začneme neobvykle 21.12 kdy nastává Zimní slunovrat. Slunovrat je astronomický termín pro okamžik, kdy Slunce má vůči světovému rovníku největší (v případě letního slunovratu), respektive nejmenší (v případě zimního) deklinaci. Letní slunovrat nastává na severní polokouli obvykle okolo 21. června a zimní 21. prosince, přičemž jejich přesný čas se může mírně měnit. Ke slunovratu se pojí i spousta „pohnaských“ zvyků a tradic, které předcházeli oslavě Vánoc. Jedním z nich je i Kračun.  KračunHody či Koleda je slovanský svátek zimního slunovratu. Jeho podoba je rekonstruována především ze slovanských lidových zvyků spojených s Vánocemi, které tuto slavnost nahradily, ale existují i písemné záznamy z doby těsně následující christianizaci.

Dažbog – slovanský bůh slunce Autor: Max presnyakovVlastní dílo, CC BY-SA 3.0, Odkaz

Během Kračunu bylo slaveno zrození nového slunce, personifikovaného pravděpodobně Dažbogem, slovanským slunečním bohem. Zároveň v období bezprostředně následujícím po slunovratu stírá hranice mezi světem a živých a mrtvých, mezi lidi tak přichází jak blahovolní předkové, tak zlovolní mrtví. Slovo kračun je vykládáno buď z praslovanštiny nebo latiny. Koleda, dodnes užívaný název pro Vánoce v bulharštině a běloruštině, je všeobecně odvozováno z latinského calendae, označujícího první den měsíce, zvláště prvního měsíce v roce, zimní slunovrat byl Slovany považován na počátek nového roku. Ve většině slovanských jazyků dodnes koleda či koledování označuje rituální obchůzky, včetně jejich pozdních forem, prováděné i mimo zimní období. Nejstarší označení je pravděpodobně Hody, doložené v lužické srbštině a polabštině, ve východoslovanské god a jihoslovanské godina označuje „rok“, tedy dobu mezi dvěma zimními slunovraty. Slavnosti zimního slunovratu nebo pohanské zvyky spojené s oslavou Vánoc jsou zmiňovány už nejstarších slovanských písemných pramenech. Například Euchologium sinajské, staroslověnsky psaný text z Makedonie 10. či 11. století, kritizuje ty co jako pohané chodili prvního ledna na koledu. Kračun je poprvé zmiňován v ruském textu z 12. století a různé předkřesťanské obyčeje se objevují v českým a polských textech z 15. a 16. století. Typickým prvkem slovanských Vánoc s předkřesťanským původem je koledování, které spočívalo v obchůzkách s figurou dítěte symbolizující nejspíše nové slunce za doprovodu písní, říkadel a proseb o obdarování, štědrost při koledě měla zajistit bohatství v příštím roce. Koleda byla někdy personifikována, v Rusku se za ní do bílého převlékala dívka, v Bělorusku byly tyto dívky dvě, jedna představovala Koledu bohatou, druhá chudou, podle toho kterou z nich si hospodář náhodně vybral se věštilo jaký ho čeká rok. Dalšími obyčeji které lze spojit se slovanskou oslavou zimního slunovratu jsou různé formy věštění typické pro Vánoce, maškarní průvody nebo pálení vánočního polene u Jihoslovanů.


24. prosinec je 358. den roku podle gregoriánského kalendáře (359. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 7 dní. Svátek slaví Adam a Eva

Štědrý den, který připadá na 24. prosince, je posledním dnem přípravy na vánoční svátky. Ve středověku se někdy jednalo o poslední den roku, který začínal nejčastěji právě na slavnost Narození Páně 25. prosince. Se Štědrým dnem je spojeno množství předkřesťanských i křesťanských vánočních zvyků a pověr, například štědrovečerní večeře a rozsvěcování vánočního stromečku nebo pověra, že kdo se během dne postí, uvidí večer zlaté prasátko. Štědrý den je vlastně chybný název. Po staletí byl vždy jen Štědrý večer, jakožto předvečer Narození Páně. A to zřejmě proto, že židé počítají počátek dne od západu slunce a nikoliv od půlnoci. Proto narození Ježíše, který se narodil do židovského národa a víry, bylo slaveno na počátku dne narození, tedy po západu slunce 24.12.

Štědrý den jako sváteční den vznikl vlastně omylem poslance Ivana Fišery na jaře 1990, který si toto neuvědomil a navrhl 24.12. jako státem uznaný svátek. Od té doby mají Češi a Slováci jako

Staročeský kuba CC BY-SA 4.0 Odkaz

téměř jediní na světě na Štědrý den státem uznané volno. Katolický liturgický kalendář dříve předepisoval na tento den přísný půst, takže se přes den buďto vůbec nejedlo, nebo se podával jen velmi sporý oběd postního charakteru (dle zvyků kraje či rodiny hubník, kuba, muzika či jen nějaká řídká polévka). Dětem se říkalo, že když vydrží celý den nejíst, uvidí večer zlaté prasátko. Přestože dnešní kalendář tento půst již neukládá, v řadě katolických rodin se stále dodržuje na zvykové či dobrovolné bázi. Vánoční stromek nemá v Česku dlouhé tradice, protože se v měšťanských rodinách začal prosazovat až ve 40. letech 19. století. Stromeček se zdobil cukrovím, výrobky ze dřeva, perníku, pečiva a ovocem především jablky. K Štědrému večeru se pojí také řada tradičních obyčejů, pomocí nichž se naši předkové snažili odhadnout průběh nového roku. Mezi tyto zvyklosti patří schování kapří šupiny pod talíř, pouštění lodiček, rozkrajování jablka, házení pantoflem, klepání střevícem na kurník, barborky, lití olova apod. Večer Štědrého dne představuje již začátek oslavy Narození Páně, která připadá na 25. prosince (tzv. vigilie). Proto den tradičně končí půlnoční mše, kterou začíná samotná církevní oslava narození Ježíše Krista. Hlas půlnočních zvonů má prý kouzelnou moc, jejich hlasem se o štědrovečerní noci otevírají poklady a probouzejí mrtví.

JirkaF / Pixabay

Večeře v Česku tradičně začíná rybí polévkou, jako hlavní jídlo se podává obvykle kapr nebo (pro ty, co ryby nejedí) vinná klobása. I se štědrovečerní večeří se pojí krajově mnoho obyčejů, které do určité míry přežívají, neboť dnes je tato večeře nejvýznamnějším rodinným společným jídlem celého roku. Kapr coby hlavní večerní jídlo však v českých zemích nemá dlouhou tradici. Kapr se stal běžným štědrovečerním jídlem teprve ve 2. polovině 19. století, neboť jej cenová regulace učinila dostupným pro široké vrstvy obyvatelstva. Klasickým způsobem přípravy – nejstarší dochovaný recept je z roku 1810 – je kapr načerno, který se připravoval tři dny a pekl se v omáčce z mandlí, rozinek, perníku, povidel, ořechů a sladkého piva. Podával se se šiškami, později s knedlíky. Tento recept však postupně kvůli své složité přípravě zcela z jídelníčku zmizel. Do české kuchyně však z rakouské kuchyně přišel kapr smažený, na něhož nacházíme recept v Domácí kuchařce od Magdalény Dobromily Rettigové z roku 1895. Ke kapru se jako příloha podává bramborový salát, který ovšem taktéž nemá v české kuchyni dlouhou tradici. Rodinné recepty na salát jsou velmi rozmanité; základ tvoří brambory, petržel, celer, mrkev, hrášek, cibule, kyselé okurky spojené majonézou, avšak mohou se do něj přidávat též např. vejce, salám, šunka či sýr. V předválečných kuchařkách nenalezneme na bramborový salát recept, odborníci se domnívají, že se v české kuchyni objevuje až někdy během 2. světové války a že jeho původ tkví zřejmě v ruské kuchyni.


Anketa

V anketě můžete zaškrtnout 5 odpovědí. V anketě můžete přidat i svou odpověď (přidat subjekt)

Co pro vás představují Vánoce?

25. prosinec – Boží hod vánoční je 359. den roku podle gregoriánského kalendáře

Oldiefan / Pixabay

Jedná se o faktický začátek Vánoc a Den narození Páně. Vánoce patří (spolu s Velikonocemi a Letnicemi) k nejvýznamnějším křesťanským svátkům. Slavnost Narození Páně připadá tradičně na 25. prosince a Vánoce se v římskokatolické tradici slaví od jejího předvečera (večer 24. prosince) do svátku Křtu Páně (první neděle po 6. lednu, resp. 13. leden). První záznamy oslav Vánoc křesťany pocházejí ze 4. století z Říma. Křesťané oslavují narození Ježíše Krista, kterého Bůh ústy proroků slíbil Izraeli jako Vykupitele. Podle Bible se vydala těhotná dívka Marie se svým snoubencem, tesařem Josefem z Nazaretu v severním Izraeli do Betléma, ležícího nedaleko Jeruzaléma, aby se tam zúčastnili povinného sčítání lidu. A právě tam se jim narodil boží syn.
25. prosinec – den narození Páně – sloužil v jistých dobách a jistých křesťanských zemích jako počátek kalendářního roku. Francie užívala tento počátek roku v době Karlovců (ale již na počátku doby Kapetovců začínali tam rok 25. března a brzy potom velikonocemi), v Čechách se tento počátek roku užíval až do 15. století (někdy ve 14. století byl tento začátek roku označován přímo jako stilus pragensis), v některých zemích Německa (nikoliv v diecésích kolínské a trevírské) až do 16. století. V Itálii začínal rok vánocemi v době císařů z rodu Štaufů. V Miláně a Janově zachovávali tento počátek roku do konce středověku, v papežské kanceláři do 10. století a pak znova po celé 14. století, v Anglii do 13. století. Ve Španělsku se tento počátek roku prosadil teprve ve 14. století a v Portugalsku v 15. století.
Boží hod vánoční je slavnostním dnem, který se nese ve znamení rodinných návštěv, slavnostního oběda a večeře. Obvykle se v českých zemích podává pečená husa se zelím a knedlíky nebo kachna (popř. krůta). K tradičním zvykům patří i rodinná vycházka do některého z kostelů, ve kterých jsou od Štědrého dne vystaveny jesličky. Slouží se zde i tradiční božíhodová vánoční mše, oslavující narození Ježíše Krista. Čtou se pasáže z evangelií, které o narodivším se spasiteli vypovídají. Ve vinařských krajích sledovali věřící během mše dle tradice pronikající sluneční paprsky. Pokud ozářily při mši faráře, bylo to znamení hojné úrody nadcházejícího roku. V minulosti se na 1. svátek vánoční nesmělo pracovat, nestlala se lůžka a nezametala světnice.
V Česku a dalších zemích s převládající římskokatolickou tradicí začíná oslava Vánoc na Štědrý den, 24. prosince, kdy je předvečer (vigilie) vánoční slavnosti. Samotné Vánoce podle křesťanské tradice (respektující starší židovskou zvyklost počítání nového dne od soumraku) začínají s vyjitím první večerní hvězdy 24. prosince. K Vánocům se pojí množství lidových tradic, k nimž se řadí vánoční stromek, jesličky (betlém), vánoční dárky, které podle české tradice nosí Ježíšek, či vánoční cukroví.
Ve 20. a 21. století jsou Vánoce v mnoha zemích vnímány převážně jako svátky pokoje, rodiny a lásky, který lidé slaví společně bez ohledu na své náboženské přesvědčení.


26. prosinec je 360. den roku podle gregoriánského kalendáře

Koleda

26. prosinec je v České republice slaven jako 2. svátek vánoční, upomínající na památku svatého Štěpána. V českých zemích je svátek sv. Štěpána spojen s tradiční vánoční koledou, kterou vykonávali mladí koledníci po celá staletí. V současné době se koleda dle starobylého zvyku dodržuje již jen na několika místech. Její aktéři obcházejí se zpěvem a přáním krásných Vánoc sousedy, kteří je odměňují pohoštěním, kvalitními lihovinami a někdy i finanční výslužkou. V 19. století chodívaly na koledy děti s hůlkou, na které byla připevněna betlémská hvězda s bedýnkou, ve které měli postavené malé jesličky. Dle historických pramenů si chudé rodiny často koledou zabezpečily živobytí na několik následujících zimních týdnů. S přáním chodili i obecní zaměstnanci, hlavně pastýř, k jehož obchůzce patřilo vytrubování u každé chalupy.
Svatý Štěpán byl jeden z prvních sedmi jáhnů první křesťanské komunity v Jeruzalémě, který podle Skutků apoštolů neohroženě hovořil o vzkříšení Ježíše Krista. Byl ukamenován za tvrzení před synedriem, že jsou židé vinni Ježíšovou smrtí a že Ježíš je roven Bohu. Rozsudek byl vykonán mezi lety 35 a 37 před Damašskou bránou do Jeruzaléma. Podle některých zdrojů nebyl Štěpán umučen 26. prosince, kdy se slaví jeho svátek, ale v srpnu. V prosinci prý byly nalezeny jeho tělesné ostatky. Štěpánův svátek církev o Vánocích slavila podle legend právě proto, že se jeho mučednictví vztahuje k narození Krista. Podle tradice by se v tento den měly také vzájemně navštěvovat rodiny přátel a známých, vyměňovat si dárky a přát mnoho zdaru a úspěchů. Jedná se o den uvolnění, veselí, návštěv, přání a zpívání. Během minulých staletí byl tento sváteční den jednou z mála možností pro chasu, aby změnila hospodáře. Na odchodnou dostávali sloužící zvláštní koláč, tvořený třemi spletenými prameny do kruhu a ozdobený pentlemi a ořechy. Tradice také velí připravit na Štěpána pernatou drůbež. Na stole by tak neměla chybět husa, kachna nebo aspoň kuře.


27. prosinec je 361. den roku podle gregoriánského kalendáře (362. v přestupném roce). Do konce roku zbývají 4 dny. Svátek slaví podle občanského kalendáře Žaneta, v církevním kalendáři nalezneme sv. Jana Evangelistu.

27. prosince 1566 se narodil lékař, politik a filozof Ján Jesenský též známý jako Jan z Jesenu, či Jan Jessenius. Po otci Baltazarovi Jesenském pocházel z uherského zemanského rodu Jesenských, původem z Turce (Turčianske Jaseno) na území dnešního Slovenska. Narodil se ve Vratislavi, která byla tehdy součástí zemí Koruny české, a kde tento evangelický rod sídlil již od roku 1541. Jeho matka Marta Schüllerová pocházela z Vratislavi. Ve Vratislavi navštěvoval Alžbětino gymnázium, posléze studoval filozofii a medicínu na akademii ve Wittenbergu, Lipsku a proslulé lékařské fakultě v Padově. Roku 1591 získal doktorát z medicíny za spis O onemocnění žluči při třídenní zimnici a zároveň doktorát z filozofie za práci O nároku lidu na odpor proti tyranům. Po studiích Jessenius krátce působil v rodné Vratislavi jako lékař, brzy se však stal osobním lékařem saského kurfiřta v Drážďanech a v roce 1594 obdržel profesuru chirurgie a anatomie na univerzitě ve Wittenbergu, kde před léty zahajoval svá studia. O tři roky později se stal děkanem lékařské fakulty a nakonec i rektorem celého vysokého učení. Za svého působení značně pozvedl úroveň wittenberské lékařské školy. Sám zde sepsal několik svých prvních děl a pod jeho vedením vznikla řada cenných disertačních prací. Jessenius byl velmi ctižádostivý a kromě filozofie a lékařství se zajímal i o veřejný život a literaturu. 8. až 12. června 1600 Jessenius navštívil Prahu, kde v Rečkově koleji provedl na těle odsouzeného oběšence první veřejnou pitvu v českých zemích. Přednášku k pitvě později Jessenius vydal i tiskem. Pitva byla přijata velmi rozporuplně. Odbornou veřejností nadšeně, laiky byl odsouzen. Po bitvě na Bílé hoře a potlačení stavovského povstání byl Jessenius jako jedna z vedoucích osobností rebelie obviněn z urážky majestátu. Na císařův příkaz jej 1. prosince 1620 dal Karel I. z Lichtenštejna zatknout. 21. června 1621 při známé popravě 27 českých pánů na Staroměstském náměstí mu kat Jan Mydlář nejprve vyříznul jazyk a poté ho sťal. Jeho tělo bylo po exekuci odvezeno k Horské bráně (dnes Hybernská ulice směrem ke Kutné Hoře), zde byl rozčtvrcen a vpleten do kola. Jeho hlava s kusem jazyka byla spolu s hlavami dalších jedenácti českých pánů vystavena pro výstrahu na tribuně Staroměstské věže po dobu deseti let, kdy byla potají sejmuta a pohřbena neznámo kde. Zbylé ostatky Jesseniova těla nebyly nikdy nalezeny.

27. prosince 1860 se ve Vysoké nad Jizerou narodil první ministerský předseda ČSR, dlouholetý předseda Československé národní demokracie, později Národního sjednocení, JuDr. Karel Kramář. Narodil se ve Vysokém nad Jizerou v rodině vyučeného zedníka Petra Kramáře ze Stanového, později regionálně uznávaného zámožného stavitele a majitele cihelny. Matka Marie, rozená Vodseďálková, pocházela z rolnické rodiny vysockých starousedlíků, její dědeček byl starostou. Po dokončení právnických studií se nemusel živit prací a připravoval se na kariéru vysokoškolského pedagoga. Studoval na pěti zahraničních univerzitách: vývoj rakouského státního práva ve Vídni, národní hospodářství v Berlíně a politické vědy v Paříži a Štrasburku. Krátce také pobýval v Londýně. Doktorský diplom získal v Praze roku 1884. V roce 1890, v době vrcholící mladočeské kampaně proti punktacím, vstoupil stejně jako Kaizl a Masaryk k mladočechům.[1] Ve volbách do Říšské rady roku 1891 byl za mladočechy zvolen do Říšské rady (celostátní parlament). Reprezentoval kurii venkovských obcí, obvod Jičín, Nová Paka atd. Od roku 1894 až do roku 1913 rovněž působil jako poslanec Českého zemského sněmu. Do vypuknutí 1. světové války byl Kramář zastáncem federalizovaného Rakouska-Uherska v jehož rámci by úzce spolupracovaly slovanské národy. V červnu 1914, tedy krátce před vypuknutím 1. světové války, ovšem Kramář vypracoval dokument s názvem Slovanská ústava, který již s existencí Rakouska-Uherska nepočítal a české země plánoval jako součást slovanské federace, která měla dále zahrnovat Rusy, Bulhary, Poláky, Srby a Černohorce. Po vypuknutí světové války začal Kramář organizovat domácí odboj. Roku 1915 byl za to zatčen a v procesu, který trval od 6. prosince 1915 do 3. července 1916 spolu s Aloisem Rašínem, Vincencem Červinkou a Josefem Zamazalem odsouzen k trestu smrti pro velezradu a vyzvědačství. 28. října 1918, v době vyhlášení samostatného Československa, se Kramář nacházel v Ženevě, kam 25. října odjel na setkání představitelů domácího a zahraničního odboje. Na jednání bylo dohodnuto, že stane v čele nové československé vlády.

Jiří Sovák, civilní fotografie By Národní divadlo – Archiv národní divadlo, CC BY-SA 2.5, Link

27. prosince 1920 v Praze se narodil herec Jiří Sovák, vlastním jménem Jiří Schmitzer. Označení komediant považoval populární divadelní a filmový herec Jiří Sovák za vyznamenání. Měl vždycky radost, když se někdo smál a sám uměl svůj chytrý humor rozdávat, třebaže tvrdil, že není „čistokrevný komik“. V paměti nejširšího publika proto zůstane především jako komediální herec a skvělý vypravěč. Těžko by si dnes někdo představil neurotického revizora na penzi Evžena Humla z Chalupářů, mistra Kroupu z nestárnoucího filmu Marečku, podejte mi pero! či koumavého Bouvarda ze seriálu Byli jednou dva písaři jinak než v podání Jiřího Sováka. Totéž platí i pro docenta Beránka v komiksovém filmu Kdo chce zabít Jessii? či jeho fasádníka v Podskalského komedii Světáci. Nezapomenutelný byl i ve filmu Ať žijí duchové! jako rytíř Brtník z Brtníku či jako kouzelník Vigo z Arabely.Uměl zahrát prakticky všechno, vypadal přirozeně v montérkách jako v obleku, ve fraku či v historickém kostýmu. Vystřihl lehce seriózního úředníka, opilce anebo nevrlého dědka v rádiovce a této tvárnosti režiséři hojně využívali.Jako herec byl Sovák dobrý sólista, ale uměl ctít a nechat vyniknout i své spoluhráče. Je to dobře znát na partnerství s Janem Werichem v Uspořené libře nebo filmu Magnetické vlny léčí. Také s Vlastimilem Brodským toho natočili hodně, až měli strach, aby je nebrali jako Laurela a Hardyho. Rád vzpomínal na Miroslava Horníčka. Spolu v Písařích využili šanci v improvizaci beze zbytku a seriál u diváků zabírá dodnes. A bez Sováka a Josefa Kemra by televizní Chalupáři také nebyli tak populární.


28. prosinec je 362. den roku podle gregoriánského kalendáře (363. v přestupném roce). Do konce roku zbývají 3 dny.
28. prosince slaví svátek Bohumila. Slovanské jméno Bohumila vzniklo jako překlad řeckého Theofil, které je složeninou slov theos=bůh a filos=milý.
28.12 1941 Byla přesunem parašutistů zahájena operace Anthropoid. Operace Anthropoid byl krycí název pro parašutistický výsadek vyslaný během druhé světové války z Anglie na území Protektorátu Čechy a Morava. Byl organizován zpravodajským odborem exilového Ministerstva národní obrany a řazen byl do první vlny výsadků. Jednalo se o diverzní operaci, při níž byl uskutečněn atentát na zastupujícího říšského protektora a šéfa RSHA Reinharda Heydricha.
29. prosince 1813 se v Praze narodil český spisovatel, básník, dramatik, filozof, literární a divadelní kritik, libretista, publicista, novinář a politik Karel Sabina. Revoluční rok 1848 byl dobou velkých změn. Sabina byl hlavním revolučním organizátorem. Díky svým výborným řečnickým schopnostem se stal vůdčí osobností revolučního hnutí za svrhnutí absolutistického režimu v Rakouském císařství. Prvý jeho velký řečnický úspěch byl zaznamenán 11. března 1848 ve Svatováclavských lázních, (kde byl vytvořen Svatováclavský, později Národní výbor a kde také pracoval), když tři hodiny líčil úspěch vídeňské revoluce. Měl údajně plamenný, sugestivní až démonický projev, kterým si dokázal získat lidové masy. V roce 1848 se díky částečnému uvolnění poměrů dostal k redigování Pražských novin a Včely, které byly silně radikalizované a působily jako forma protirakouského odboje. Tyto deníky vedl až do konce roku 1848 mimo konec června, kdy byl zatčen a po tři měsíce vězněn v bývalém klášteře sv. Jiří na Hradčanech. Zanedlouho po propuštění se zasloužil o vznik nového listu Noviny Slovanské lípy, který vydával nově založený obrozenecký spolek Slovanská lípa. Kolem této tiskoviny se soustředil také stejnojmenný spolek Slovanská lípa, jehož členem byl samozřejmě také. Tento časopis se spolu s Pražským Večerním listem a Občanskými Novinami stal čistě demokratickým. V Novinách Slovanské lípy dokonce zveřejnil Bakuninovu brožuru Hlas k Slovanům, která pomlouvala české poslance na Říšském sněmu. Díky tomuto na sebe opět upoutal pozornost a přílišný radikalismus mu vytkl i sám Karel Havlíček Borovský. Za údajné připravování protirakouského spiknutí pod vlivem M. A. Bakunina byl 10. května 1849 zatčen a ve vyšetřovací vazbě strávil tři a půl roku. Původně byl odsouzen k trestu smrti oběšením, ale později byl trest smrti zmírněn na osmnáctileté vězení. 7. června 1857 byl z vězení propuštěn. Většina politických vězňů z revolučních let 1848–1849 byla omilostněna. Po roce 1872, po vyzrazení jeho udavačské činnosti, pobýval v Praze a živořil v chudobě a osamělosti. V posledních letech života se ani neopovažoval vycházet ven za bílého dne, chodil na procházky pouze v noci a většinou v přestrojení, neboť se bál lidí, kteří se o jeho konfidentské činnosti mohli dočíst téměř všude. Byl označován za zrádce národa, dokonce i v novinách německých. Dožil v chudobě a bídě. Zemřel na celkové vyčerpání těla i duše dne 9. 11. 1877 v domě v Mariánské ulici v Praze.
Český agrární politik a druhorepublikový česko-slovenský ministerský předseda Rudolf Beran se narodil v jihočeské vsi Pracejovice 28. 12. 1887 Beran začal být vnímán jako vlastizrádce po svém neuváženém činu v roce 1938, tehdy navrhoval, aby československá vláda přijala do svých řad zástupce Sudetoněmecké strany Konrada Henleina. Německá okupace z 15. března 1939 znamenala v Beranově životě zásadní zlom, byl zničen, zrazen, apaticky ležel doma v posteli. Po ukončení funkce předsedy vlády odešel z politického a veřejného života, udržoval však kontakty s částí protektorátní reprezentace i domácího odboje, který též finančně podporoval. V květnu roku 1941 byl zatčen gestapem a v červnu 1942 odsouzen v Berlíně k 10 rokům žaláře a pokutě 100 000 říšských marek (milion protektorátních korun). V prosinci 1943 byl propuštěn do domácího vězení a konfinován v Pracejovicích, které 6. 5. 1945 osvobodili Američané. 14. května 1945 byl znovu zatčen tentokrát československými bezpečnostními orgány a obviněn z úkladů proti československému státu včetně kolaborace s německými okupanty. V dubnu 1947 byl odsouzen Národním soudem k 20 letům těžkého žaláře a propadnutí veškerého jmění. Zemřel ve vězení v Leopoldově.


29. prosinec je 363. den roku podle gregoriánského kalendáře. (364. v přestupném roce). Do konce roku zbývají 2 dny. Svátek slaví Judita.
V roce 1890 se odehrál masakr cca 300 siouxských mužů, žen a dětí u Wounded Knee americkou armádou. Masakr u Wounded Knee známý též jako bitva u potoka Wounded Knee, byl poslední větší ozbrojený konflikt mezi Siouxy – Lakoty a Spojenými státy, který Generál Nelson A. Miles označil za „masakr“, ve svém dopise komisaři pro indiánské záležitosti. Dne 29. prosince 1890 500 vojáků 7. kavalerie armády Spojených států, podporovaných lehkým dělostřelectvem, obklopilo skupinu indiánů kmene Sioux, na území indiánské rezervace Pine Ridge s rozkazem převést je na železnici k transportu do Omahy. Podle mínění českého etnografa Miloslava Stingla způsobil masakr plukovník James W. Forsyth. Jeden z indiánů postižený hluchotou jménem Černý Kojot neslyšel totiž rozkaz odevzdat zbraně. Plukovník Forsyth kvůli této neposlušnosti proto nařídil postřílet indiánský tábor s bezbrannými a od únavy polomrtvými lidmi.
V tento den v roce 1989 byl Československým prezidentem zvolen Václav Havel. Ve funkci vystřídal Gustáva Husáka, který abdikoval 10. prosince téhož roku
29. 12. 1954 zemřel v Praze český architekt a profesor pozemního stavitelství na České technice v Praze Ing. dr. techn. Alois Čenský (narodil se 22. 6, 1868) . Alois Čenský byl považován za představitele české novorenesance a secese. Absolvoval vysokou školu technickou v Praze, v letech 1896–1907 učil na průmyslových školách stavebních v Plzni, Písku a Praze. Roku 1908 byl jmenován profesorem pozemního stavitelství na českém vysokém učení technickém v Praze. Byl prvním českým architektem, který na ČVUT získal titul doktora technických věd. Mezi jeho projekty a stavby patří např.: Divadlo na Vinohradech v Praze, Měšťanská beseda v Plzni, Národní dům a ústřední tržnice v Praze-Smíchově, kostel sv. Havla v Horních Stakorech u Kosmonos a další.
29. prosince 2002 v Bratislavě zemřel herec, komik, dramatik, spisovatel a autor literatury pro děti Július Satinský ( nar. 20. 8. 1941) Narodil se a celé dětství prožil v Bratislavě. Jeho rodina zde bydlela v Dunajské ulici. K Bratislavě měl velmi blízký vztah. Ovládal mnoho cizích jazyků. Herecké sklony se u něj projevovaly už v mladém věku a v roce 1958 vyhrál recitační soutěž Hviezdoslavův Kubín. Později vystudoval pedagogiku na střední pedagogické škole, profesi učitele však nikdy nevykonával. Jeho velkou touhou bylo herectví, na jehož studium nebyl přijat. Na Vysoké škole múzických umění studoval v letech 1962–1966 dramaturgii a jako dramaturg v letech 1964 – 1967 pracoval v Československé televizi v Bratislavě. Od roku 1959 spolu s Milanem Lasicou vystupovali jako komická dvojice v autorských pořadech. Účinkovali v Tatra revue a v Divadelnom štúdiu (Divadlo Na korze). Po roce 1968, v období normalizace, naráželi i s partnerem Milanem Lasicou na množství překážek a po zákazu činnosti na Slovensku působili dva roky v moravském divadle Večerní Brno a v letech 1972 – 1978 v operetě Nové scény v Bratislavě. V roce 1978 přestoupil do činohry Nové scény.
Byl univerzální a tvořivou osobností a svůj talent rozvinul i jako autor velkého množství scének, dialogů, celovečerních programů, ale je též autorem několika knih s tematikou jemu blízkých vzpomínek na Bratislavu, oblíbených knih pro děti. Byl také přispěvatelem do mnoha novin a časopisů. Snad nejpopulárnější byl kabaretní program Ktosi je za dverami, ve kterém vystupoval společně s Milanem Lasicou. Spolu tu glosovali aktuální témata. Z jeho filmových rolí si připomeňme roli doktora Alberta Horáka ve filmu „S tebou mě baví svět“ (1982) či roli krále Pikoly v pohádkové komedii „TŘI VETERÁNI“ (1983)


30. prosinec je 364. den roku podle gregoriánského kalendáře (365. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 1 den.

Svátek mají David, Evžen a Kolumba. V občanském kalendáři má dnes svátek David. Toto prastaré jméno má zřejmě své počátky v asyrském slově dádu, jež znamená „miláček“. Nejslavnější nositel tohoto jména – židovský král David – takovým velitelem v mládí byl, a stavěl se na odpor dokonce samému králi Saulovi. Jeho příběh se již vypráví celá staletí. David přišel z Betléma ke dvoru krále Saula a měl jej rozptylovat hrou na harfu a zpěvem. Po nějakém čase vypukla válka mezi Židy a Filištíny (Filistaiové, Pelištejci). David se jednou vracel z návštěvy u otce a narazil na královské vojsko, které se právě chystalo k boji. Filištíni měli ve svém středu neuvěřitelně silného bojovníka – obra jménem Goliáš. Ten se bavil tím, že vyzýval Izraelce na souboj a všechny je hravě porážel, čímž celé židovské vojsko silně deprimoval. Další běh událostí je již dostatečně známý. Malý David přemohl obra Goliáše jenom prakem a svým důvtipem. V církevním kalendáři má dnes své jmeniny Evžen nebo také Eugen. Toto jméno znamená doslovně „urozený“ či ještě přesněji „blahorodý“. Jeho počátky hledejme až ve starém Řecku ve slově eugenés. V kalendáři má dnes svátek také Kolumba ze Sens. O jejím životě máme spíše legendární pojednání. Ve středověku patřila především ve Francii k nejvíce uctívaným světicím. Podle tradice pocházela buď ze Sens, nebo ze španělské Zaragozy. Prý odmítla ruku syna císaře Aureliana, za což se dočkala v roce 273 popravy.

kardinál František Tomášek
By OISV – Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=32073469

V roce 1977 byl 30. 12 byl jmenován 34. arcibiskupem pražským kardinál František Tomášek. František Tomášek působil dlouhou dobu v katolickém školství, zejména jako katecheta a školní inspektor. Oblast výuky a výchovy jej nepřestala zajímat po celý jeho život, napsal a vydal řadu učebnic a populárně-naučných knih na toto téma. V roce 1949 byl tajně vysvěcen na biskupa a stal se součástí podzemní církve. V roce 1951 byl zatčen a poté bez soudu poslán na nucené práce. Po propuštění působil jako administrátor Moravské Huzové (1954–1965).Byl výrazným účastníkem Druhého vatikánského koncilu, a ještě před jeho ukončením se stal administrátorem pražské arcidiecéze. Na tomto postu čím dál rázněji vystupoval proti pronásledování katolické církve a kritizoval komunistický útlak. Pavel VI. jej jmenoval kardinálem a arcibiskupem pražským.Jako arcibiskup a kardinál se stále více vzpíral komunistickým zásahům do života církve, spoluinicioval hnutí Dílo koncilové obnovy i vznik programu Desetiletí duchovní obnovy a zasadil se o svatořečení Anežky České. V listopadu 1989, kdy se svatořečení uskutečnilo, podpořil sametovou revoluci a přispěl ke svržení komunistického režimu. Podílel se na přípravě první návštěvy papeže Jana Pavla II. v České republice (1990) a ještě před jejím uskutečněním oznámil svoji rezignaci na arcibiskupský stolec z důvodu vysokého věku a špatného zdraví. Svatého Otce však při jeho návštěvě doprovázel nejen v Praze, ale i na Velehrad. Zemřel v létě 1992 ve věku 93 let.
30. prosince zemřel v Praze český spisovatel-prozaik, publicista, novinář a překladatel německé prózy, národní umělec (1947) Ivan Olbracht, vlastním jménem Kamil Zeman. Jeho otcem byl advokát a spisovatel Antal Stašek (vlastním jménem Antonín Zeman). Studoval na gymnáziu ve Dvoře Králové, nedokončil vysokou školu v Praze ani Berlíně, kde se snažil o studia práv a filosofie. Od roku 1905 působil jako redaktor Sociální demokracie ve Vídni v Dělnických listech, později v Praze v Právu lidu. Roku 1921 vstoupil do KSČ a začal působit jako komunistický novinář, především v Rudém právu. Za první republiky byl dvakrát vězněn za své příliš revoluční komunistické názory – poprvé roku 1926 ve Slezské Ostravě a podruhé roku 1928 na Pankráci. V roce 1929 z KSČ vystoupil po podepsání Manifestu sedmi. Na Podkarpatské Rusi založil Komitét pro záchranu pracujícího lidu Podkarpatské Rusi, do kterého se přihlásilo mnoho osobností kulturního světa (např. František Xaver Šalda, Vítězslav Nezval). Založil zde i školu. Kraj byl v této době nesmírně zaostalý a mezi lidmi zde stále kolovaly záhadné legendy o hrdinech, ale i čarodějnicích, které se skrývají v neprostupných lesích. V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ. V parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948. Jeho dílo je velmi ovlivněno sociálními otázkami, socialismem a revoltou proti měšťácké společnosti. Dalším výrazným zlomem v jeho tvorbě byla návštěva Podkarpatské Rusi, usadil se zde ve vesnici Koločava, kde shromažďoval materiál k připravovanému dílu. Podkarpatské Rusi a její problematice se věnoval celá 30. léta, toto období bývá považováno za vrchol jeho literární tvorby. Díky jeho postavám, které se dostávají do vypjatých situací a na nichž zkoumá jejich psychiku, se řadí také k psychologické literatuře.
Český výtvarník, ilustrátor, spisovatel, sochař, scenárista, loutkář, kostýmní výtvarník a režisér animovaných filmů, jeden ze zakladatelů českého animovaného filmu, profesor Jiří Trnka , zemřel v Praze 30. 12. 1969. Narodil se v Plzni-Petrohradu. Odmala byl v úzkém kontaktu s loutkami, které se vyráběly v jejich rodině. V letech 1929–1935 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Zpočátku navrhoval a vytvářel kulisy pro Divadlo Spejbla a Hurvínka J. Skupy v Plzni; později v dnešním pražském Divadle Rokoko provozoval vlastní loutkové divadlo. Při svém prvním setkání s loutkovým filmem vytvořil pro reklamní účely postavu Hurvínka. V době 2. světové války se zapojil do pražského divadelního života návrhy scén a kostýmů. V Praze žil v letech 1938–1958 v Košířích ve vile (usedlosti) Turbová, později v Humlově domě na Kampě, který zakoupil. Roku 1945 se stal spoluzakladatelem studia Bratři v triku. Roku 1967 byl jmenován profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, práci mu však znesnadňovala pokračující těžká nemoc, jíž podlehl 30. prosince 1969. Pochován je na Ústředním hřbitově v Plzni.
30. prosince 2010 zemřel legendární hlasatel Československé televize Miloš Frýba Na obrazovce se objevoval od roku 1969, kdy uspěl v konkursu na hlasatele Televizních novin. Po roce 1990 přestal vystupovat na obrazovce a až do roku 2008, kdy odešel do důchodu, pracoval v Československé, později České televizi jako režisér dne, zajišťující plnění denního vysílacího plánu.
V roce 1921 se 30.12 v Lučenci narodil československý fotograf, teoretik fotografie a vysokoškolský pedagog, profesor Ján Šmok. Díky jeho vlivu vznikla na pražské FAMU samostatná katedra fotografie. Šmok se tímto způsobem zasadil o uznání fotografie jako uměleckého směru, který má smysl studovat v tehdejším Československu na úrovni vysoké školy (do té doby byla považována za učební obor – reprodukční techniku). Díky jeho aktivitám patřila FAMU po celou dobu normalizace až do převratu v roce 1989 k relativně svobodným místům.


31. prosinec je 365. (366. v přestupném roce) a poslední den roku podle gregoriánského kalendáře. Svátek slaví Silvestr. Jméno SILVESTR znamená lesní, z lesa. Nosí jej celkem 472 obyvatel České republiky.

MasterTux / Pixabay

Na Silvestra v roce 1992 ve 24.00 zaniklo Československo (ČSFR) a rozdělilo se na Českou republiku a Slovenskou republiku. V roce 2002 taktéž ve 24.00 se přestává užívat název „rum“ pro destilát, vyráběný z brambor; od 1. 1. 2003 se smí prodávat už jen pod názvem tuzemák . V roce 1879 Thomas Alva Edison představuje svou žárovku, v roce 1970 se rozpadá se britská skupina The Beatles a v roce 1991 ve 24.00 oficiálně zanikl Sovětský svaz; už v srpnu téhož roku se osamostatnily pobaltské republiky
31. prosince 1908 se narodil Simon Wiesenthal, židovský aktivista v Rakousku, který zasvětil velkou část života vyhledávání uprchlých nacistických válečných zločinců a pachatelů holocaustu. Proto byl často označován za lovce nacistů, i když toto označení sám odmítal. Za svůj židovský původ byl za druhé světové války nacisty pronásledován a přežil pobyt v několika německých koncentračních táborech. Simon Wiesenthal se narodil v roce 1908 v městě Bučač nedaleko Lvova v oblasti, která tehdy patřila do rakouské Haliče, v meziválečných letech k Polsku, po válce Sovětskému svazu a nyní náleží Ukrajině. Po převzetí kontroly nad Haličí Němci v červnu 1941 byl Wiesenthal načas internován v koncentračním táboře Janowska, blízko Lvova, odkud byl přesunut o několik měsíců později do tábora zabývajícího se opravářskými pracemi na Ostbahn (OAW) ve Lvově. Zde pracoval jako technik. Podařilo se mu utéct v roce 1943, těsně před tím, než nacisté začali s masovým vyhlazováním.V červnu 1944 byl opět zatčen a převezen do tábora. Dne 13. června 1944 se pokusil spáchat sebevraždu podřezáním žil.[2] Přežil spolu s malou skupinkou spoluvězňů, protože posádka tábora věděla, že když nebudou mít vůbec žádné vězně, budou muset jít bojovat na frontu.Osvobození se dočkal dne 5. května 1945 v rakouském koncentračním táboře Mauthausen. Po válce se nevrátil k architektuře, ale začal shromažďovat svědectví a důkazy o nacistických zločinech během války. Pracoval pro OSS (předchůdce CIA), kontrarozvědku americké armády (CIC) a působil i jako předseda židovského ústředního výboru v americké okupační zóně Rakouska. Jím shromážděné důkazy byly použity v americké zóně při soudních jednáních. V červnu 2010 byla na jeho počest vydána v Izraeli poštovní známka o nominální hodnotě 5 šekelů.
31. prosince 1948 se v Praze narodil český herec, dabér a voiceover Pavel Soukup, Po gymnáziu vystudoval fakultu žurnalistiky na Univerzitě Karlově v Praze (ukončil ji v roce 1972) a divadelní fakultu AMU (ukončil ji v roce 1974). Prošel divadly v Olomouci (1974 – 1978), Liberci (1978 – 1982) a Městskými divadly v Praze (1982 – 1986). Později se stal členem souboru Hudebního divadla v Karlíně. Věnuje se rovněž dabingu. Jeho hlas je spjat zejména s hercem Arnoldem Schwarzeneggrem.
31. prosince 1959 se také v Praze narodil Ondřej Trojan, český filmový i divadelní herec, režisér a producent. Pochází z umělecké rodiny, otec Ladislav Trojan i mladší bratr Ivan jsou českými herci. Po absolutoriu pražské FAMU v roce 1991 debutoval snímkem Pějme píseň dohola scenáristů Jana Hřebejka a Petra Jarchovského. Druhým celovečerním filmem byl velmi úspěšný snímek Želary natočený na motivy novely Jozova Hanule spisovatelky Květy Legátové, který byl nominován na jedenáctkrát na ocenění Český lev jakož i na cenu Americké akademie filmových umění a věd Oscara.


Zdroj: Wikipedia

Comments

comments

fotograf, autor, administrátor a vlastník webu Freedom for Europe
Profil na Facebooku
www.michalhurby.eu
Fotogalerie na Flickr | Fotoreportáže na Flickr
email:webmaster@freedomeurope.eu