Kalendárium – 100 let: TŘÍKRÁLOVÁ DEKLARACE – KROK NA CESTĚ K SAMOSTATNOSTI

Tříkrálová deklarace byla prohlášením generálního sněmu českých poslanců říšské rady, zemských sněmů historických českých zemí se spoluúčastí představitelů české kultury ze dne 6. ledna 1918, požadující autonomii pro Čechy a Slováky a jejich spojení v jeden státní celek v rámci Rakousko-Uherska.

Rakousko-Uhersko Autor: Austria-Hungary_map.svg: IMeowbot,derivative work: AdolfPorn (talk) – en:Image:Austria-Hungary map.svg, Volné dílo, Odkaz

Na svátek tří králů, 6. ledna 1918 odpoledne, se v Grégrově sálu pražského Obecního domu prvně sešli všichni poslanci české národnosti s platným mandátem, a to jak členové poslanecké sněmovny říšské rady ve Vídni, tak za války nesvolávaných zemských sněmů Českého království, Moravského markrabství a Slezského vévodství. Na slavnostním shromáždění byl přečten a  přijat text, který vstoupil do dějin českého zápasu za státní a národní samostatnost pod názvem „Tříkrálová deklarace“.  Reagovala na jednání o mír v Brestu Litevském, odvolávala se na zásadu sebeurčení národů, prosazovanou sovětským Ruskem a požadovala, aby budoucí mírová konference uznala právo na sebeurčení dosud nesvobodných národů, jmenovitě pak utlačovaných národů Rakousko-Uherska.

Den po bolševické revoluci 7. listopadu 1917 (25. října podle starého ruského kalendáře), schválil II. všeruský kongres dělnických a vojenských sovětů výzvu všem národům světa k uzavření míru. Dne 10. listopadu zveřejnily noviny v Rakousko-Uhersku Dekret o míru, který vyzýval k zahájení mírových jednání o uzavření „spravedlivého, demokratického míru bez anexí a kontribucí“. Na základě nabídky k jednání ruské bolševické vlády byla v Brestu Litevském zahájena mírová jednání. 

dr. Alois Rašín

Konečné znění poslanecké deklarace vypracoval poslanec dr. Alois Rašín, ještě před rokem vězněný, ze tří předešlých verzí v noci z 5. na 6. ledna 1918. Vrcholnými body dokumentu byly tři formulace. První zpochybňovala jednostranný akt separátního míru: „Příští mír může být s trvalým úspěchem uzavřen jenom od národa k národu, mezi legitimovanými a řádnou demokratickou volbou k jeho zastupování zvolenými poselstvy.“ Princip sebeurčení nepřímo opatrně vyjadřovala věta, že „mírová ujednání mohou být dílem jen národů samých“ a že toliko ve společném díle národů mohou být vyrovnány veškeré válečné křivdy. Třetí z klíčových vět navazovala na Státoprávní prohlášení českých říšských poslanců z konce května 1917 a požadovala „spojení s bratrskou větví slovenskou v samostatný život politický, hospodářský a kulturní ve vlastním samostatném státě československém“. I když výrazem „samostatný československý stát“ nebylo míněno odtržení od rakousko-uherského celku, nýbrž ústavní reorganizace monarchie v český (česko-slovenský) prospěch a i když ostrý tón deklarace zmírňoval k státu loajální dovětek českomoravských katolíků o kontinuitě projevů českých poslaneckých delegací a klubů, přesto se jednalo o novum v české válečné politice, jež u Němců v parlamentu i v Uhrách vyvolalo bouři nevole.Počátkem ledna 1918 se všichni poslanci české národnosti sjednotili na stanovisku nekompromisní protivládní opozice. Prozatím mírnými prostředky vyjádřili vůli českého národa po zásadní změně vnitropolitických poměrů, ústavního a právního řádu v celé říši. Jakkoli se v případě Tříkrálové deklarace jednalo o text podmíněný atmosférou okamžiku, který brzy zastaral, generální poslanecký sněm znamenal nezbytný krok k samostatnému Československu. V řadě následujících událostí jeho význam vzrostl více, než organizátoři akce původně zamýšleli.

 

Zdroj:

Wikipedia

Moderní dějiny

AVCR

Comments

comments

fotograf, autor, administrátor a vlastník webu Freedom for Europe Profil na Facebooku www.michalhurby.eu Fotogalerie na Flickr | Fotoreportáže na Flickr email:webmaster@freedomeurope.eu

more recommended stories