2. únor – Hromnice, svátek Uvedení Páně do chrámu, Poslední poprava v Československu, Konec bitvy u Stalingradu – Kalendárium

2. únor je 33. den roku podle gregoriánského kalendáře. Do konce roku zbývá 332 dní

Svěcení vody na Hromnice v Karpatech. Počátek 20. století
Autor: Władysław Jarocki – http://www.galeria-camelot.com.pl/galeria.php?module=print&id=176, Volné dílo, Odkaz

Svátek mají Nela, Alfred (Delp) a je svátek Uvedení Páně do chrámu, Hromnice.
V občanském kalendáři má dnes svátek Nela. Toto jméno má cizí původ a je vlastně zdrobnělinou jmen Kornélie, Petronela a jim podobných. Samotná Nela má však také plno rozkošných domácích podob. Od Nelinky přes Neličku až k Nelušce. Dá se tedy říci, že dnes se jedná o jméno zcela samostatné, které má v zahraničí obdoby ve tvarech Nella či Nelly, ale také Nelli.V českém církevním kalendáři je dnes uvedeno mnoho světců, ale hlavním svátkem je památka Uvedení Páně do chrámu.
Uvedení do chrámu, freska od Giotta v Cappella degli Scrovegni, Padova (kolem roku 1305)
Autor: Giotto di Bondone – Source: Cappella Scrovegni a Padova, Volné dílo, Odkaz
Málokdo si asi uvědomí, že dnes nastal čtyřicátý den od narození Ježíše. Předmětem tohoto svátku jsou přitom události, ke kterým došlo právě po této době v jeruzalémském chrámu. Podle starozákonních předpisů o rituální čistotě platila žena po porodu chlapce 40, po narození děvčete dokonce 80 dní za nečistou a po uplynutí této doby musela přinést knězi k oběti za hřích beránka a holoubě. Byla-li chudá, stačilo pouze jedno holoubě a kněz za ní vykonal smírčí obřady. Potom opět nabyla své předchozí čistoty. Byl-li syn prvorozený, museli jej rodiče také přinést s sebou a zaplatit za něj peněžitou obětinu. Přesně tak to učinil i Josef s Marií, když přinesli čtyřicátý den po narození malého Ježíše do chrámu. Tento svátek se slavil jako připomínka slavné události již od 4. nebo 5. století. Vzhledem k odlišnostem mezi východní a západní křesťanskou tradicí měl i vývoj svátku dvojí podobu. Východní praxi dosvědčuje poutnice Etherie, která kolem roku 400 popisuje svátek slavený v Jeruzalémě. Čtyřicátý den po Epifánii, což byl tenkrát jediný jeruzalémský svátek Ježíšova narození, se u chrámu Vzkříšení konalo veliké procesí. Kněz a biskup vysvětlovali přítomným událost popisovanou v Lk 2, 22 . Už o půl století později se objevuje označení tohoto dne jako Svátku setkání, a součástí obřadů je světelný průvod. Na západě, konkrétně v Římě, lze vysledovat liturgii tohoto svátku již od poloviny 5. století. Na 40. den po Narození Páně byl uspořádán světelný průvod. Takto byla věřícím připomenuta biblická událost v jeruzalémském chrámu a především Simeonův výrok o Kristu jako světle. Průvod se zároveň stal protiváhou pohanského zvyku, kdy se každý pátý rok začátkem února konal smírný průvod městem, tzv. amburbale. Proto se kladl důraz na kající ráz slavnosti fialovou liturgickou barvou. Žehnání svící nesených v průvodu je doloženo ještě před koncem prvního tisíciletí v Gálii.
Father Alfred Delp
By Graf FotoOwn work, CC BY-SA 3.0, Link
Římský kalendář nám dnes také připomíná památku na Alfreda Delpa. Narodil se 15. září roku 1907 v Mannheimu (Bádensko-Württembersko) a zřejmě bychom o něm příliš nevěděli, kdyby se v Německu nedostal k moci Hitler. Alfred Delp působil v Mnichově a hned po nástupu nacistů odvážně kázal proti hnědému násilí. Jako jezuita se stýkal s celou řadou lidí a přitížila mu skutečnost, že pracoval jako redaktor řádového časopisu Hlas doby. Ten byl již v roce 1939 zakázán a gestapo začalo Delpa intenzivně sledovat. Brzy následovalo zatčení. Lidový soud jej 2. února 1945 obvinil z vlastizrady a odsoudil k smrti. Před smrtí Alfred Delp napsal slova, která nejsou jenom obžalobou nacismu, ale i jiných podobných ideologií:

„Můj zločin je, že jsem věřil v Německo, přestože nastala hodina bídy a noci; že jsem uvěřil v onu prostoduchou a zpupnou trojjedinost pýchy a násilí…“

Trojjediností mínil Delp ztotožňování politické strany a státu na straně jedné s Německem na straně druhé.

Hromnice

Vypalování kříže hromniční svíčkou
Autor: Michał Elwiro Andriollihttp://krakow.gazeta.pl/krakow/1,90719,6056365,Swieca_jak_piorunochron.html, Volné dílo, Odkaz
V lidovém křesťanství se Hromnice staly důležitou oslavou přicházejícího jara, podobně jako keltský předkřesťanský svátek Imbolc. Svátek byl také spojen s ochranou před ohněm, bouří a bleskem jak napovídá jeho název. Nejznámějším příkladem této víry je svěcení svící, takzvaných hromniček, prováděné v tento den, které se pak během bouře dávaly do oken a měly tak ochránit domácnost. K Hromnicím se v českém prostředí váže nejvíce pranostik, kolem čtyřiceti. Nejznámější pranostikou je „Na Hromnice o hodinu více“. Na Hromnice se tradičně sklízel betlém a někde také vánoční stromek. Domněnka, že svátek Uvedení Páně do chrámu měl cíleně nahradit pohanský svátek boha hromu, nemůže s ohledem na historické souvislosti obstát. Datum bylo stanoveno podle biblického čtyřicetidení od Narození Páně, a to v době a místě (v Římě v 5. století), kde se žádný svátek boha hromu neslavil. Lidový název Hromnice souvisí spíše s pověrou, že požehnané svíce měly magickou moc ochránit před bouří. Odtud též název hromničky.

Některé z mnoha pranostik

  • Na Hromnice kalužky – budou jabka i hrušky.
  • Na Hromnice – půl zimnice – půl píce.
  • Na Hromnice zimy polovice.
  • Hromnice – půl krajíc, půl píce a bůhví, co ještě více.
  • Na Hromnice zima s létem potkala se.
  • Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout.
  • Svítí-li slunce na Hromnice, bude zimy o šest neděl více.
  • Jestli slunce svítí na den Hromnic, sníh bude ještě větší než prve.
  • Na Hromnice jasná noc – bude ještě mrazů moc.
  • V roce 1989 byla V Československu vykonána poslední poprava Trest byl vykonán na pětinásobném vrahovy Vladimíru Lulkovi.
    Vladimír Lulek (21. 5. 1953, Šťáhlavy – 2. 2. 1989, Věznice Pankrác) byl recidivista a vrah. Dne 22. prosince 1986 v Předměřicích nad Labem v podnapilém stavu nejprve 36 bodnými ranami usmrtil svoji o devět let starší manželku a poté ubodal k smrti i čtyři děti (10, 8, 7, 1,5 let). Tři starší děti byly manželčiny z předchozích vztahů a nejmladší dcera jeho. Poté se pokusil zabít i sousedku, která se mu snažila zabránit v jeho konání. Tu těžce zranil.
    Popraven byl v ranních hodinách v Pankrácké věznici 2. února 1989. Byl posledním popraveným v Česku.

    Němečtí příslušníci Wehrmachtu razící si cestu ruinami Stalingradu
    Autor: Bundesarchiv, Bild 183-B22478 / Rothkopf / CC-BY-SA 3.0, CC BY-SA 3.0 de, Odkaz
    2. února 1943 kapitulovala severní skupina 6. armády polního maršála Friedricha Pauluse. Tím skončila Bitva u Stalingradu
    Bitva u Stalingradu, bitva o Stalingrad, či stalingradská bitva (podzim 1942 – zima 1943) představuje společně s bitvou před Moskvou (1941) a bitvou u Kurska (1943) nejvýznamnější a rozhodující střetnutí německých a sovětských vojsk na východní frontě druhé světové války. Bitva byla vedena o Stalingrad (dnešní Volgograd), klíčové město na dolním toku řeky Volhy. Rudá armáda v ní dobyla historické vítězství, když nejprve obklíčila a posléze zcela zničila německou 6. armádu pod velením polního maršála F. Pauluse a způsobila Wehrmachtu významné materiální i lidské ztráty, které byly jednou z příčin ústupu německých vojsk z oblasti Donu, Kavkazu a Kubáně. Dodnes se jedná, spolu s bitvou v Kurském oblouku, o jedno z největších válečných střetnutí všech dob vůbec. Podle válečných deníků 6. armády a denních hlášení sborů se v kotli v polovině prosince nacházelo 230 300 Němců a jejich spojenců, z toho 13 000 Rumunů. Kromě toho k tomuto datu deníky uvádějí i 19 300 ruských zajatců a přeběhlíků. Z těchto 230 300 důstojníků a vojáků bylo k 24. lednu 1943 letecky evakuováno 42 000 raněných, nemocných a specialistů. 16 800 vojáků bylo podle sovětských hlášení od 10. do 29. ledna zajato. Při kapitulaci od 31. ledna do 3. února se podle sovětských údajů vzdalo 91 000 mužů, podle jiných údajů jich bylo na 130 000. Podle nedávno odtajněných zpráv sovětské NKVD se po kapitulaci v podzemí Stalingradu nacházelo zhruba 10 tisíc německých vojáků, z nichž asi 2 tisíce padlo při přestřelkách a 8 tisíc bylo zajato.Celkem 80 500 německých vojáků padlo na stalingradském bitevním poli, část z tohoto čísla jsou i těžce ranění, kteří zůstali v posledních dnech bez péče a stravy. Vojáci Wehrmachtu, kteří padli do zajetí, se nacházeli v žalostném stavu. Po dvanácti
    Polní maršál Friedrich Wilhelm Ernst Paulus
    Autor: Bundesarchiv, Bild 183-B24575 / Mittelstaedt, Heinz / CC-BY-SA 3.0, CC BY-SA 3.0 de, Odkaz
    týdnech, kdy hladověli a byli vystaveni krutým mrazům ve stalingradském kotli, byli podvyživení a ztratili imunitu i vůči nemocem, které by za normálních okolností nebyly smrtelné. Tisíce jich zemřely již při pochodu do zajateckých táborů, další desetitisíce zemřely v důsledku totálního vyčerpání a nemocí v zajateckých táborech v okolí Stalingradu. Tam přežilo pouze 33 tisíc mužů, kteří byli později transportováni na Ural a na Sibiř, kde pracovali v dolech. Do Německa se jich v 50. letech vrátilo pouze 6 tisíc . V Sovětském svazu se při zprávě o Paulusově kapitulaci na oslavu prvního nesporného sovětského vítězství ve válce rozezněly zvony na Kremlu. V Německu byl ve dnech 3. až 5. února 1943 vyhlášen celoříšský státní smutek, byly vyvěšeny černé prapory, byla zakázána filmová a divadelní představení apod. a zdůrazňovalo se, že tito Němci padli proto, aby německý národ žil

    Zdroj:
    www.jmenaprijmeni.cz
    Wikipedie

    Comments

    comments

    fotograf, autor a administrátor webu Freedom for Europe Profil na Facebooku www.michalhurby.eu Fotogalerie na Flickr | Fotoreportáže na Flickr email:webmaster@freedomeurope.eu