16. leden, Den památky Jana Palacha – kalendárium

16. leden je 16. den roku podle gregoriánského kalendáře. Do konce roku zbývá 349 dní. Svátek mají podle občanského kalendáře Ctirad, podle kalendáře církevního Marcel (I.). Ctirad je jméno české a podle odborníků představuje toho, kdo je „čestný a čest má nadevše rád“. Ctirada známe z českého bájesloví jako muže, jenž podlehl lsti proradné Šárky. Nechal se okouzlit dívčí krásou a zaplatil za to svým životem. Poněkud divoká doba vrcholící „dívčí války“ učinila tenké hranice mezi láskou, zradou a nenávistí ještě tenčími. Český církevní kalendář dnes připomíná Marcela. Toto jméno pochází z latinského Marcellus, což je zdrobnělina od jména Marcus a znamená doslova „malý bojovník“. Podle kalendáře občanského má svátek 12. října. Dnešní připomínka se týká papeže Marcela I. V různých jeho životopisech se dočteme, že je patronem čeledínů, uklízečů, uklízeček, metařů, zkrátka všech, kdo se starají o pořádek kolem nás. Zvolení papežem znamenalo pro Marcela vážné nebezpečí, neboť všichni křesťané byli tehdy krutě pronásledováni. I Marcel byl brzy zatčen a uvězněn. Císař Maxentius jej však kupodivu neodsoudil k smrti, ale k uklízení po zvířatech v římském zvěřinci.

Jan Palach-Foto ze studentského průkazu
By Úřady [Public domain], via Wikimedia Commons
16. ledna 1969 se na Václavském náměstí se na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy zapálil student Jan Palach. Jan Palach se narodil 11. srpna 1948 v Praze a byl studentem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy . Na podzim se účastnil mnohých protestních akcí proti okupaci, včetně studentské stávky. Protože však neviděl žádný významný pokrok, pravděpodobně začal uvažovat o radikálnější akci, která by probrala společnost z rezignace. Podle dokumentu Poselství Jana Palacha byl ke konci roku 1968 velmi znepokojený politickou situací v Československu. Ve čtvrtek 16. ledna 1969 okolo 13:30 se v horní části Václavského náměstí v Praze polil hořlavinou a zapálil. Hořící běžel přes křižovatku od kašny pod muzeem k Washingtonově ulici, kde se jej pokusil uhasit výhybkář Dopravního podniku svým kabátem. S rozsáhlými popáleninami byl převezen na Kliniku popálenin FNKV a LFH UK v pražské Legerově ulici. Zde s ním byl na magnetofonový pásek natočen krátký rozhovor, v němž Palach hovořil o příčině svého činu. V záznamu se zmiňuje o pasivitě lidí, vystupuje proti rozšiřování Zpráv – deníku vydávaného sovětskými okupanty, a požaduje generální stávku. Zemřel v neděli 19. ledna 1969 v 15:30, tři dny po svém činu. Pohřeb Jana Palacha dne 25. ledna 1969 se stal velkým protestem proti pokračující okupaci. Smuteční průvod, čítající několik desítek tisíc lidí, šel z Václavského náměstí na tehdejší náměstí Krasnoarmějců v Praze 1, dnešní Náměstí Jana Palacha. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Pohřební rozloučení vedl evangelický farář Jakub Schwarz Trojan.[9] Roku 1973 byly jeho ostatky, bez souhlasu pozůstalých zpopelněny a popel uložen v rodných Všetatech. Převoz proběhl tajně a narychlo. Prázdný hrob byl však hojně navštěvován i nadále. V roce 1990 se urna s popelem vrátila na Olšanské hřbitovy. Jan Palach je in memoriam nositelem Čestné medaile T. G. Masaryka za věrnost jeho odkazu, kterou mu udělilo jako prvnímu in memoriam Masarykovo demokratické hnutí. Řád Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy převzal za Jana Palacha od prezidenta Václava Havla jeho bratr Jiří Palach v roce 1991. Před Janem Palachem, už v září 1968, provedl stejný čin v Polsku Ryszard Siwiec za přítomnosti sta tisíc lidí včetně vedení polské komunistické strany. Jeho protest byl všemi oficiálními médii zamlčen a dodnes je málo známý. 5. listopadu 1968 se na hlavním náměstí Chreščatyk v Kyjevě upálil jednačtyřicetiletý disident Vasyľ Makuch na protest proti komunistickému totalitnímu systému, koloniálnímu stavu Ukrajiny, politice rusifikace a agresi SSSR v Československu. Zemřel den nato. Jeho čin byl také dlouho zamlčován. Jan Palach si sám údajně nepřál další mrtvé, jak dokazují písemné poznámky a výpověď jeho spolužáka Luboše Holečka o rozhovoru s Janem Palachem v nemocnici: „Můj čin splnil účel. Ale ať už to nikdo neudělá. Ať se ty studenty pokusí zachránit, aby celý život zasadili ke splnění našich cílů. Ať se přičiní živí v boji.“ I přes tyto žádosti došlo v prvních měsících roku 1969 k vlně sebevražedných pokusů mladých lidí, kteří následovali Palacha. Po Palachovi se v období od 16. do 31. ledna 1969 se v Československu pokusilo upálit 10 lidí, do konce dubna 1969 to již bylo 26 lidí, z toho 7 zemřelo. Nejznámější z nich je Jan Zajíc (sám se podepsal jako pochodeň č. 2), který se upálil 25. února v průchodu domu na Václavském náměstí. V tzv. Palachově týdnu, od 15. ledna do 21. ledna 1989, probíhaly v Praze protestní akce zaměřené proti komunistickému režimu. Jednalo se o předstupeň Sametové revoluce. Veřejná bezpečnost a Lidové milice tyto protesty rozháněly obušky, slzným plynem a vodními děly. V roce 1990 byl 16. leden stanoven jako památný den Československa, který zanikl s rozpadem federace. Dne 9. ledna 2013 vyslovila česká vláda souhlas s poslaneckým návrhem zákona, kterým by se 16. leden (den Palachova sebeobětování) stal významným dnem České republiky jako „Den památky Jana Palacha“, s účinností od 11. 8. 2013, 65. výročí narození Jana Palacha.

Zdroj: www.jmenaprijmeni.cz
wikipedia

Comments

comments

fotograf, autor a administrátor webu Freedom for Europe Profil na Facebooku www.michalhurby.eu Fotogalerie na Flickr | Fotoreportáže na Flickr email:webmaster@freedomeurope.eu