1. Leden–kalendárium

1. Leden

Dnes se slaví Nový rok a státní svátek České republiky, Den obnovy samostatného českého státu, na Slovensku, státní svátek Deň vzniku Slovenskej republiky

1. leden je první den roku podle gregoriánského kalendáře i juliánského kalendáře. Do konce roku zbývá 364 dní (365 v přestupném roce). Dnem 1. ledna počínal se rok podle kalendáře zavedeného Juliem Caesarem v Římě (45 př. n. l.) Považovat 1. leden za počátek roku se udrželo až do pozdního středověku, a to navzdory odporu římskokatolické církve. Pak byl tento zvyk (usus) na krátký čas potlačen, ale již na sklonku středověku se znova objevuje a od počátku 17. století se začal všeobecně prosazovat. V Čechách se stal 1. leden počátkem roku nejprve v pražské kanceláři arcibiskupské (od roku 1366) a teprve od 1. poloviny 16. století se prosadil obecněji. Dnes je 1. leden počátkem roku pro větší část obyvatel Země, ale pro mnohé tomu tak není (Čína, islámské země ad.). Juliánský kalendář je kalendář, který v roce 46 př. n. l. zavedl Julius Caesar. Tento kalendář byl reformou starořímského kalendáře a byl koncipován jako sluneční kalendář. Drobná úprava kalendáře (změna počtu dnů některých měsíců) proběhla za císaře Augusta. Za křesťanské (resp. naší) éry byl pak rok 1 stanoven podle doby předpokládaného narození Krista. Takto upravený juliánský kalendář (s křesťanským letopočtem) platil až do 16. století, kdy jej upravila reforma papeže Řehoře XIII., po které se přejmenoval na Gregoriánský kalendář. Gregoriánský kalendář, přesněji „juliánský kalendář s křesťanským letopočtem a s gregoriánskou korekcí přestupnosti“, je v současnosti celosvětově používaný systém pro počítání času (kalendář). Řadí se mezi solární kalendáře. Byl zaveden úpravou juliánského kalendáře s křesťanským letopočtem v roce 1582 papežem Řehořem XIII. Jednotlivé země jej zaváděly postupně v následujících letech. V některých zemích byla tato korekce přijata až ve 20. století. Gregoriánský kalendář je oproti juliánskému kalendáři, který opravil, významně přesnější v průměrné délce roku – zatímco juliánský kalendář má oproti astronomické skutečnosti (tropickému roku) odchylku 1 den každých 127 let, u gregoriánského kalendáře tato odchylka činí 1 den přibližně každých 3300 let. Reforma se týkala prakticky jen vkládání a nevkládání přestupných dnů a srovnání začátku roku s dobou nicejského koncilu resp. Julia Cesara. Netýkala se letopočtu ani uspořádání dnů během roku a dělení roku na měsíce a týdny, které převzala z předchozího juliánského kalendáře beze změny. Nešlo tedy o zásadní přestavbu kalendáře, ale jen o dílčí změnu v oblasti letopočtu.

  • 1969 – ČSSR se stala federací
  • 1977 – Charta 77 vydala svůj první dokument – Prohlášení Charty 77
  • 1993 – Se zánikem Československa vznikly nástupnické státy Česká republika a Slovenská republika
  • 2000 – České republice vzniklo 14 nových krajů
  • 2000 – Byla založena Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
  • 2003 – V České republice zahájily činnost obce s rozšířenou působností.

Den obnovy samostatného českého státu (slovensky: Deň vzniku Slovenskej republiky; česky: Den vzniku Slovenské republiky) je státním svátkem České republiky a Slovenské republiky připadající na 1. ledna tedy Nový rok. V Česku byl vyhlášený na základě novely zákona č. 245/2000 Sb přijaté v 29. června 2000. Na Slovensku byl vyhlášen již v roce 1993 jako Deň vzniku Slovenskej republiky. Jde o řádový den České republiky tedy o den, v kterém se mohou udělovat Státní vyznamenání.

Eduard Bass1. Ledna 1888 se narodil český spisovatel, novinář, zpěvák, fejetonista, herec, recitátor, konferenciér a textař Eduard Bass, vlastním jménem Eduard Schmidt. Vystudoval v Praze staroměstskou reálku, vyučil se v obchodě svého otce kartáčnictví a studoval ve Švýcarsku a Německu. Od roku 1910 vystupoval jako recitátor a zpěvák v Schöblově kabaretu U Bílé labutě. Jednalo se o spolutvůrce literárního kabaretu Červená sedma. Spolupracoval se satirickými časopisy a spolu s několika karikaturisty vydával Letáky. Působil jako fejetonista, reportér, soudničkář a divadelní kritik. Vydával kabaretní texty v edici Syrinx a satirický časopis Šibeničky. Později byl ředitelem v pražských kabaretech Červená sedma a Rokoko. V letech 1920–1942 působil jako redaktor Lidových novin. V době od května 1933 do 31. prosince 1938 byl jejich šéfredaktorem. Proslul zejména knihami Klapzubova jedenáctka a Cirkus Humberto.  (obrázek: Autor: Anonymní – http://citace.wz.cz/ebass.htm, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=46137137 )

1. ledna 1863 se v Paříži narodil francouzský pedagog a historik, nejvíce známý jako zakladatel moderních olympijských her Baron Pierre de Coubertin, původním jménem Pierre de Frédy. Narodil se v Paříži v aristokratické rodině jako třetí dítě Charlese Louise de Frédy a Agathy-Gabrielle de Mirville de Coubertin. Inspirovaný návštěvami středních a vysokých škol ve Spojeném království a Spojených státech se rozhodl zlepšit úroveň vzdělávání ve Francii. Domníval se, že součástí výuky by měla být tělesná sportovní příprava, kterou považoval za důležitou pro správný vývoj mladých lidí. Rostoucí mezinárodní zájem o starověké olympijské hry, podporovaný tehdejšími archeologickými nálezy v Olympii, jej přiměl k vytvoření plánu na oživení her, zakázaných v roce 394 n. l. Poprvé s návrhem vystoupil 25. listopadu 1892 na jubilejním zasedání Unie francouzských společností atletických sportů v amfiteátru pařížské Sorbony. Ohlasu se nedočkal. Aby svůj plán zpopularizoval, zorganizoval 16. – 25. června 1894 mezinárodní Kongres pro obnovení olympijských her v Sorbonně v Paříži. Zúčastnilo se jej 79 delegátů ze 49 svazů a klubů zastupujících 12 zemí. Češi zde nebyli. Na tomto kongresu navrhl znovu zavést olympijské hry. Kongres dne 20. června s návrhem souhlasil a 23. června odsouhlasil složení řídícího orgánu – Mezinárodního olympijského výboru (MOV). On sám se stal jeho generálním tajemníkem (v letech 1894 – 1896). MOV rozhodl, že první olympijské hry po patnácti stoletích se budou konat v Aténach v Řecku a následně každé čtyři roky. První olympiáda byla velmi úspěšná a po jejím skončení a odstoupení prvního předsedy MOV Demetria Vikelasa se on sám stal předsedou organizace, kterou založil. Předsedou MOV byl 29 let, v letech 1896 až 1925. Vytvořil olympijský protokol, ceremoniály zahájení i zakončení her a je i autorem první olympijské vlajky, symbolu a hesla. Vše bylo předvedeno na kongresu MOV roku 1914 v Paříži. Přes počáteční úspěch byly následné hry v letech 1900 v Paříži a 1904 v Saint Louis zastíněny současně konanými mezinárodními výstavami a dostalo se jim jen malé pozornosti médií. Tento trend se podařilo zvrátit čtvrtými hrami v roce 1908 a Olympijské hry se staly nejdůležitější sportovní událostí. Pro hry v roce 1912 vytvořil zcela nový sport – moderní pětiboj a po hrách v roce 1924 v Paříži odstoupil z vedení MOV. Třetím předsedou MOV se stal Belgičan Henri de Baillet-Latour.Čestným předsedou MOV zůstal až do své smrti v roce 1937 v Ženevě. Je pochovaný v Lausanne, které je sídlem MOV, a jeho srdce bylo pochováno v památníku v blízkosti starořecké Olympie. ( obrázek: Autor: Photograph from Bain News Service. – Tento obrázek je k dispozici v oddělení Prints and Photographs division americké Knihovny Kongresu pod digitálním ID cph.3c22269.Toto oznámení neurčuje autorská práva tohoto souboru. Stále je vyžadován běžný popisek licence. Pro další informace viz Commons:Licencování, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=2560846 )

František BěhounekV roce 1973 zemřel v Karlových Varech český fyzik, akademik, profesor a spisovatel, autor odborné literatury, literatury pro mládež a science fiction František Běhounek. Narodil 27. se října 1898 v Praze. Studoval na reálném gymnáziu, kde maturoval roku 1916. Dále studoval na přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity a zde získal roku 1922 doktorát přírodních věd. Po absolutoriu Karlovy univerzity pokračoval ve studiu v Paříži na Sorboně a díky dvouletému stipendiu studoval rovněž radiologii, pod přímým vedením paní Marie Curie-Skłodowské. Po návratu do Československa vybudoval Státní radiologický ústav (1926). Roku 1926 se zúčastnil, na přímou přímluvu paní Skłodowské, části výpravy Roalda Amundsena k severnímu pólu, vzducholodí Norge. Prováděl měření na Špicberkách, ale vlastního letu k pólu se ještě nezúčastnil – letěly jen jeho měřicí přístroje. Roku 1928 byl, jako specialista na kosmické záření, vědeckým členem posádky vzducholodi Italia, pod vedením generála Umberta Nobileho. Na vzducholodi Italia, jako první Čech, přeletěl nad severním pólem. Následné ztroskotání při návratu vzducholodi, několikatýdenní pobyt na ledové kře a záchranu sovětským ledoborcem Krasin, popsal v knize Trosečníci na kře ledové (1928), později vydáno jako Trosečníci polárního moře. Kniha byla přeložena do řady světových jazyků. V roce 1929, rok po návratu z této výpravy, habilitoval na Karlově univerzitě a stal se docentem radioaktivity a atmosférické elektřiny. Nadále se zabýval vědeckou prací i psaním knih. V letech 1933 – 1945 vedl v Praze Státní radiologický ústav, který předtím zakládal. V letech 1936 – 1938 se podílel na založení observatoře atmosférické elektřiny na Štrbském plese. Po roce 1945 byl vedoucím fyzikálního oddělení Radioléčebného ústavu v Praze. Od roku 1951 vedl Onkologický ústav, který se stal o pět let později součástí Ústavu jaderné fyziky ČSAV. V roce 1953 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. Roku 1954 získal profesuru na Karlově univerzitě. Od 50. let byl expertem ministerstva zahraničních věcí v UNESCO pro výzkum atomového záření. Od roku 1956 vedl katedru dozimetrie ionizujícího záření na ČVUT. V roce 1960 získal titul akademika. Kromě mnoha jiných ocenění v roce 1956 obdržel vědeckou hodnost DrSc. Akademik František Běhounek, doktor fyzikálně matematických věd, vedoucí vědecký pracovník radiologické dozimetrie Ústavu jaderného výzkumu ČSAV, profesor Českého vysokého učení technického v Praze, docent Univerzity Karlovy, přednosta Státního radiologického ústavu ČSR, nositel mnoha vysokých československých státních vyznamenání a Stříbrné medaile města Paříže (1957), zemřel při léčbě 1. ledna 1973 v Karlových Varech. Jeho obsáhlé dílo čítá více než 65 knih různorodých žánrů, publikací a ohromné množství článků v různých časopisech, vydaných u nás i v zahraničí . (obrázek: Autor: Anonymní – http://www.paichl.cz/paichl/cestopisy/norsko/Behounek_1926/Behounek.htm, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=46973546 )

Zdroj: Wikipedia

Comments

comments

fotograf, autor a administrátor webu Freedom for Europe
Profil na Facebooku
www.michalhurby.eu
Fotogalerie na Flickr | Fotoreportáže na Flickr
email:webmaster@freedomeurope.eu